"Dvě sedadla před Assarssonem seděla devítka, paní Hildur Johanssonová, věk šedesát, vdova, bydliště Severonádražní ulice
119. Průstřel krku a zásah v rameni. Vracela se domů z Västmanské ulice od své dcery, které hlídala dítě."
Rönn složil papír a strčil si jej do kapsy saka."To je všechno."
Gunvald Larsson si povzdychl a srovnal fotografie do devíti úhledných hromádek.
Melander odložil dýmku, něco zamumlal a šel na záchod.
Kollberg se pohupoval na židli a řekl:
"Tak co vlastně víme? Že jeden docela obyčejný večer bylo v docela obyčejném autobuse devět docela obyčejných lidí bez jakéhokoli důvodu postříleno samopalem. Když si odmyslíme toho kluka, jehož totožnost neznáme, tak u těch lidí vůbec nic divného neshledávám."
"Kromě jednoho z nich," poznamenal Martin Beck."Stenströma. Co v tom autobuse pohledával?"
Nikdo neodpověděl.

"Aha,"

řekl Gunvald Larsson."Byl na záletech."
"Zdá se. V aktovce měl láhev whisky. Johnnie Walker, Black Label."
"Vida," řekl Kollberg požitkářsky.
"Kromě toho měl šekovou knížku a přes osm set v hotovosti," pokračoval Rönn.
Otevřely se dveře a v nich se objevila Ekova hlava."Za čtvrt hodiny všichni u Hammara. Porada. Ve tři čtvrti na jedenáct!"
A zmizel.
"Dobrá, tak dál," řekl Martin Beck."Kde jsme to přestali?"
"U toho s tou whisky," řekl Gunvald Larsson."Ještě o něm něco máš?" zeptal se Martin Beck. Rönn civěl do svých poznámek.
"Ani ne."
"Tak dalšího," řekl Martin Beck a sedl si k psacímu stolu Gunvalda Larssona.

Číslo sedm

" je dílovedoucí John Källström. Seděl vedle toho, jehož totožnost jsme nezjistili. Bylo mu dvaapadesát, ženatý, bydliště Karlberská třída 89. Jeho žena uvedla, že jel z dílny v Sibylině ulici, pracoval přesčas. Jinak nic zvláštního."
"Jenom to, že mu někdo cestou domů napumpoval břicho olovem," poznamenal Gunvald Larsson.
"U okna těsně před prostředními dveřmi máme Göstu Assarssona, ten je osmý. Věk dvaačtyřicet let. Má ustřelenou polovinu hlavy.
Bydlel na Tegnérově ulici 40, kde taky měl podnik a kancelář, je to vývozní a dovozní firma, o kterou se dělil s bratrem. Jeho žena neví, proč tím autobusem jel. Říkala, že měl být na nějaké spolkové schůzi na Narvské třídě."

Martin Beck

se opět uchýlil k nákresu na zdi. Držel si levou ruku přes obličej a řekl:
"Přece jen mohli být dva."
Všichni se na něho podívali.
"Co dva?" zeptal se Gunvald Larsson.
"Mohli střílet dva. Podívejte se, jak všichni zůstali hezky způsobně sedět a nehnuli se z místa. Všichni až na toho, který přežil, a ten mohl spadnout ze sedadla až potom."
"Dva blázni?" zapochyboval Gunvald Larsson."Že by se tak sešli?"
Kollberg vstal a postavil se vedle Martina Becka.
"Chceš říct, že kdyby střílel jenom jeden, musel by někdo z nich stačit zareagovat? Možná. Jenomže on je skosil jedna dvě. Muselo to jít rychle. Působil tu moment překvapení..."
"Budeme pokračovat v seznamu? Tohleto přece zjistíme, až se dovíme, jestli všechny výstřely byly z jedné zbraně."
"Samozřejmě," řekl Martin Beck."Pokračuj, Einare."

Bezpečnostní oddělení

" státní policejní správy se to jmenuje," odvětil Gunvald Larsson.
Rönn vstal, z hromady na stole vytáhl. několik fotografií a rozložil je vedle sebe.
"Totožnost tohohle mládence jsme nezjistili," řekl."Je to číslo šest. Seděl u okna hned u prostředních dveří a dostal šest zásahů. Po kapsách měl jednak placatou krabičku zápalek, pak balíček cigaret, autobusovou jízdenku a tisíc osm set dvacet tři koruny v bankovkách. To je všechno."
"Nějak moc peněz," poznamenal zamyšleně Melander. Sklonili se nad stolem a zkoumali fotografie neznámého. Sklouzl ze sedadla a napůl ležel opřen o opěradlo, ruce mu visely dolů a levou nohu měl nataženou přes chodbičku. Jeho kabát byl zepředu prosáklý krví. Z obličeje nezbylo nic.
"Kruci, ten to schytal," ulevil si Gunvald Larsson."A že to muselo trefit právě jeho. Ani vlastní máma by ho nepoznala."

"Proč by s nějakou tou kulkou v těle nemohl mluvit?" divil se Gunvald Larsson.
"Asi utrpěl šok," poznamenal Martin Beck.
Odšoupl židli a protáhl se. Pak si zapálil cigaretu a postavil se před nákres.
"A co ten v koutě?" zeptal se.
"Ten osmý?"
Ukázal na pravý zadní kout autobusu. Rönn hledal v poznámkách.
"Dostal osm kulek. Do prsou a do břicha. Byl to Arab a jmenoval se Mohammed Busie, alžírský občan, třicet šest let; ve Švédsku nemá příbuzné. Bydlel na Severonádražní ulici v nějakém penziónu.
Zřejmě jel domů z práce, byl zaměstnán v Zig Zag, to je ten gril na ulici Vasů. Prozatím o něm nic víc nemám."
"Arábie," ozval se Gunvald Larsson."Není to tam, co se pořád střílí?"
"Tvůj světový rozhled je drtivý," řekl Kollberg."Měl bys požádat o převedení k státní bezpečnosti."

Bydlela společně

" s jinou ošetřovatelkou z nemocnice v Sabbatsbergu v pokoji na Karlberské třídě 87. Její spolubydlící, jmenuje se Monika Granholmová, uvedla, že Britt Danielssonová jela rovnou z nemocnice domů. Dostala jenom jeden zásah. Do spánku. Jediná.v celém autobuse byla zasažena jenom jednou. V kabelce měla třicet osm věcí. Mám je vyjmenovat?"
"Proboha, ne," řekl Gunvald Larsson.
"Čtvrtý je Alfons Schwerin, který to přežil. Ležel na zádech na podlaze mezi oběma podélnými sedadly až vzadu. Jeho zranění znáte. Jeden zásah do břicha a kulka v srdeční krajině. Víme o něm, že žije sám. Bydliště Severonádražní ulice 117. Věk třiačtyřicet, zaměstnán u silniční správy. Nevíte, v jakém je stavu?"
"Komatózní stav trvá," řekl Martin Beck."Lékaři tvrdí, že je ještě naděje, že se probere. Ale nevědí, jestli bude schopen mluvit a jestli si bude něco pamatovat."

Melander

vyndal dýmku z úst:"Byla vyrozuměna."
Ani jeden z nich se nepodíval na fotografie Stenströmova těla.
Už je viděli a jen velmi neradi by je viděli znova.
"V pravé ruce držel služební pistoli. Byla odjištěna, ale nevystřelil z ní. V kapsách měl náprsní tašku a v ní třicet sedm korun, průkaz totožnosti, fotografii Äsy Torellové, dopis od matky a několik stvrzenek. Až s tím v laboratoři budou hotovi, tak nám to sem pošlou. Dál?"
"Buď tak laskav," řekl Kollberg "Dívka na sedadle vedle Stenströma se jmenovala Britt Danielssonová. Věk osmadvacet let, svobodná, zaměstnaná v nemocnici v Sabbatsbergu jako ošetřovatelka."
"Zajímalo by mě, jestli nejeli spolu," řekl Gunvald Larsson."Třeba té své příležitostně zahýbal."
Rönn na něho vrhl pohled plný nelibosti.
"To uvidíme," řekl Kollberg.

Podíval se přes brýle.

"To bude o něm prozatím všecko."
"Další," řekl Melander.
"Vezmu je v tom pořadí, jak jsou na nákresu. Takže další bude Äke Stenström. Ten měl pět zásahů do zad. Ten ze strany do pravého ramene, to byla pravděpodobně odražená střela. Věk dvacet devět, bydlel..."
Gunvald Larsson mu skočil do řeči:"To nečti. My víme, kde bydlel."
"Já to nevěděl," bránil se Rönn.
"Tak dál," řekl Melander.
Rönn si odkašlal.
"Bydlel na Tjärhovské ulici se svou snoubenkou..."
Gunvald Larsson mu znova skočil do řeči:"Nebyli zasnoubeni.
Nedávno jsem se ho na to ptal."
Martin Beck vrhl na Gunvalda Larssona podrážděný pohled a kývl na Rönna, aby pokračoval.
"S Äsou Torellovou, které je čtyřiadvacet let a pracuje v nějaké cestovní kanceláři."
Mrskl pohledem po Gunvaldu Larssonovi a dodal:"Žili spolu jen tak. Jestli ji vyrozuměli, to nevím."

"Jó,"

odpověděl Rönn."To mám: Kopie dostanete za chvíli."
"Dobrá," řekl Kollberg."Tak spusť."
Rönn si nasadil brýle a odkašlal si. Zadíval se do svých poznámek.
"Z těch osmi mrtvých bydleli čtyři blízko konečné stanice," začal."Ten, co přežil, taky."
"Radši je prober po pořádku jednoho po druhém," řekl Martin Beck.
"Tak za prvé řidič. Měl dva zásahy v týle a jeden v záhlaví a musel být okamžitě mrtev."
Rönn vytáhl z hromady na stole jednu fotografii, ale Martin Beck se na ni ani nemusel dívat. Pamatoval si až příliš dobře, jak mrtvý u volantu vypadal.
"Jmenoval se Gustav Bengtsson, bylo mu osmačtyřicet, ženatý, dvě děti, bydlel na Inedalské pět. Pozůstalí byli vyrozuměni. Byla to poslední jízda, z konečné měl odjet s prázdným autobusem na Hornsberskou stanici v Lindhagenské ulici. V náprsní tašce měl sto dvacet korun a pokladna byla netknutá."

Chvilku trvalo, než si vůbec někdo všiml, že Rönn přinesl seznam.
Martin Beck, Kollberg, Melander a Gunvald Larsson zrovna stáli okolo stolu, který byl posetý fotografiemi místa činu, když najednou u nich stál Rönn a řekl:
"Tady ho máte. Ten seznam."
Rönn se narodil a vyrostl v Arjeplogu, a přestože bydlel ve Stockholmu už přes dvacet let, pořád ještě mluvil po způsobu seveřanů.
Položil list papíru na roh stolu, přitáhl si židli a sedl si.
"Ty bys člověka vyděsil!" řekl Kollberg.
V místnosti bylo předtím delší dobu takové ticho, že sebou ve chvíli, kdy Rönn promluvil, škubl.
"Tak sem s tím," řekl netrpělivě Gunvald Larsson a natáhl ruku.
Chvilku si seznam prohlížel. Pak jej vrátil Rönnovi.
"Takovou škrábanici jsem v životě neviděl. Ty to po sobě přečteš?
Na stroji to nemáš?"

Odpověď přítomné

poněkud vyvedla z míry. Jedna z novinářek svraštila obočí a zeptala se nedůvěřivě: "Jak jste to myslel?"
"Tak jak jsem to řek."
Než se stal Gunvald Larsson policistou, sloužil ve vojenském námořnictvu. V srpnu 1943 se zúčastnil prohledávání ponorky Ulven, která narazila na minu a teprve po třech měsících byla z mořského dna vylovena. Mezi pětatřiceti mrtvými bylo několik jeho spolužáků z kursu. Po válce mimo jiné asistoval při přijímání tisíce obětí repatriovaných z koncentračních táborů. Byly to většinou ženy a mnohým z nich zbývalo jenom několik dní života.
Před tímto mladistvým shromážděním však neuznal za vhodné své zážitky vysvětlovat, a tak řekl lakonicky:
"Další otázky?"
"Máte nějaké svědky?"
"Ne. "
"Takže uprostřed Stockholmu byla spáchána hromadná vražda, při které přišlo o život osm lidí. A tohle je všechno, co k tomu policie má co říct?"
"Ano. "
Tím tisková konference skončila.

OTÁZKA

OTÁZKA: Je to pravda?
ODPOVĚĎ: Další otázky.
OTÁZKA: Bylo řečeno, že z policistů jste byl na Místě jako jeden z prvních, je to tak?
ODPOVĚĎ: Ano.
OTÁZKA: V kolik jste tam dojel?
ODPOVĚĎ: Pět minut před půl dvanáctou.
OTÁZKA: Jak to v tu chvíli v autobuse vypadalo?
ODPOVĚĎ: Jak myslíte, že to tam asi tak mohlo vypadat?
OTÁZKA: Dá se říct, že to byl nejstrašnější pohled, jaký jste zažil?
Gunvald Larsson vrhl na tazatele, mladíka v kulatých brýlích s ocelovými obroučkami a se značně nepěstěným zrzavým plnovousem, pohled, který nic nevysvětloval. Nakonec řekl:
"Ne, to se říct nedá."

Další otázky

"Prosil bych, žádné pobíhání. Další otázky?"
OTÁZKA: Byl kriminální asistent Stenström v autobuse jako cestující?
ODPOVĚĎ: V každém případě ne jako řidič.
OTÁZKA: Domníváte Se, že tam byl jenom náhodou?
ODPOVĚĎ: Nevíme.
OTÁZKA: Otázka byla míněna vám osobně. Domníváte se, že to bylo čirou náhodou, že jeden ze zavražděných byl z kriminální policie?
ODPOVĚĎ: Nejsem tady proto, abych odpovídal na osobní otázky.
OTÁZKA: Zabýval se kriminální asistent nějakým mimořádným případem, když k tomu došlo?
ODPOVĚĎ: Nevíme.
OTÁZKA: To nebyl včera večer ve službě?
ODPOVĚĎ: NE.
OTÁZKA: Takže měl volno?
ODPOVĚĎ: Ano.
OTÁZKA: Tak tam tedy byl čirou Náhodou. Můžete jmenovat některou z dalších obětí?
ODPOVĚĎ: Ne.
OTÁZKA: Tohle je přece první hromadná vražda, k jaké kdy ve Švédsku došlo. V cizině došlo v posledních letech k takovým případům několikrát. Domníváte se, že tenhle chorobný čin byl inspirován podobnými vraždami třeba v Americe?
ODPOVĚĎ: Nevíme.
OTÁZKA: Domníváte se, že vrahem je choromyslný člověk, který se chtěl stát středem pozornosti a vyvolat senzaci?
ODPOVĚĎ: To je jedna možnost.
OTÁZKA: To není žádná odpověď. Vycházíte z této možnosti?
ODPOVĚĎ: Bereme v úvahu všechny možnosti.
OTÁZKA: Kolik z obětí bylo žen?
ODPOVĚĎ: Dvě.
OTÁZKA: Takže šest obětí byli muži?
ODPOVĚĎ: Ano.
OTÁZKA: Včetně řidiče a kriminálního asistenta Stenströma?
ODPOVĚĎ: Ano.
OTÁZKA: Poslyšte, my máme zprávy, že jeden z cestujících to přežil a že ho záchranka odvezla, ještě než policie prostor kolem autobusu uzavřela.
ODPOVĚĎ: Opravdu?

Místnost,

ve které došlo k prvnímu setkání s tiskem, se k tomu účelu rozhodně nehodila. Byl tam jen jeden stůl, několik skříní a čtyři židle, a už ve chvíli, kdy Gunvald Larsson vešel, nedalo se tam pro samý kouř a výpary z promoklých kabátů téměř dýchat.
Postavil se hned u dvéří, rozhlédl se po shromážděných novinářích a fotografech a řekl bezvýrazným hlasem: "Prosím, ptejte se."
Všichni začali okamžitě mluvit jeden přes druhého. Gunvald Larsson zvedl pravou ruku dlaní dopředu a řekl:
"Prosil bych jeden po druhém. Začněte třeba vy. Můžem to vzít zleva doprava."
Poté proběhla tisková konference takto:
OTÁZKA: Kdy byl autobus zpozorován?
ODPOVĚĎ: Včera večer asi tak v jedenáct deset.
OTÁZKA: Kým?
ODPOVĚĎ: Kolemjdoucím, který přivolal policejní auto.
OTÁZKA: Kolik bylo v autobusu lidí?
ODPOVĚĎ: Osm.
OTÁZKA: Byli všichni mrtví?
ODPOVĚĎ: Ano.
OTÁZKA: Jak přišli o život?
ODPOVĚĎ: To ještě není jasné.
OTÁZKA: Zemřeli násilnou smrtí?
ODPOVĚĎ: Pravděpodobně.
OTÁZKA: Pravděpodobně? Jak to myslíte?
ODPOVĚĎ: Přesně tak, jak to říkám.
OTÁZKA: Byly tam stopy po střelbě?
ODPOVĚĎ: Ano.
OTÁZKA: Takže byli všichni zastřeleni?
ODPOVĚĎ: Pravděpodobně.
OTÁZKA: Pak tedy opravdu běží o hromadnou vraždu?
ODPOVĚĎ: Ano.
OTÁZKA: Našli jste zbraň, kterou byla spáchána?
ODPOVĚĎ: Ne.
OTÁZKA: Byl někdo zatčen?
ODPOVĚĎ: Ne.
OTÁZKA: Našli jste nějaké stopy nebo něco, co vrhá podezření na někoho konkrétního?
ODPOVĚĎ: Ne.
OTÁZKA: Spáchala to jedna osoba?
ODPOVĚĎ: Nevíme.
OTÁZKA: Našli jste něco, co by nasvědčovalo tomu, že těch osm lidí zabila víc než jedna osoba?
ODPOVĚĎ: Ne.
OTÁZKA: Jak by mohl jediný člověk zabít v autobuse osm lidí, aniž by se kdokoli z nich stačil postavit na odpor?
ODPOVĚĎ: To nevíme.
OTÁZKA: Byly střely vypáleny někým, kdo byl uvnitř autobusu, nebo došlo ke střelbě zvenčí?
ODPOVĚĎ: Zvenku nestřílel nikdo.
OTÁZKA: Jak to víte?
ODPOVĚĎ: K průstřelům oken došlo zevnitř.
OTÁZKA: Jaký druh zbraně použil vrah?
ODPOVĚĎ: Nevíme.
OTÁZKA: Musel přece střílet samopalem nebo strojní puškou, ne?
ODPOVĚĎ: Bez komentáře.
OTÁZKA: Došlo k vraždám při jízdě; nebo když autobus stál?
ODPOVĚĎ: Nevíme.
OTÁZKA: Nesvědčí poloha autobusu o tom, že ke střelbě došlo při jízdě a že teprve potom vyjel z jízdní dráhy?
ODPOVĚĎ: Ano.
OTÁZKA: Našli policejní psi nějakou stopu?
ODPOVĚĎ: Pršelo.
OTÁZKA: Byl to dvoupatrový autobus, že?
ODPOVĚĎ: Ano.
OTÁZKA: Kde jste našli těla obětí? Nahoře nebo dole?
ODPOVĚĎ: Dole.
OTÁZKA: Všech osm?
ODPOVĚĎ: Ano.
OTÁZKA: Zjistili jste jejich totožnost?
ODPOVĚĎ: Ne.
OTÁZKA: Zjistili jste totožnost některého z nich?
ODPOVĚĎ; Ano.
OTÁZKA: Koho? Řidiče?
ODPOVĚĎ: Ne. Policisty.
OTÁZKA: Policisty? Můžete nám říct jméno?
ODPOVĚĎ: Ano. Kriminální asistent Äke Stenström.
OTÁZKA: Stenström? Ten z komise pro vyšetřování vražd?
ODPOVĚĎ: Ano.
Dva reportéři se začali tlačit ke dveřím, ale Gunvald Larsson znova zvedl ruku.

Dobrá,

řekl Gunvald Larsson a zabouchl za sebou dveře.
"Dobrá," řekl Martin Beck tiše sám pro sebe a zabubnoval prsty do stolu.
"Nevím, jestli to bylo rozumné," řekl Kollberg.
"A co?"
"Nechat to na Gunvaldovi. Beztak nám budou noviny nadávat."
Martin Beck se na něho mlčky podíval. Kollberg pokrčil rameny.
"Ale vlastně na tom nezáleží," řekl.
Melander se vrátil ke stolu, vzal dýmku a zapálil si ji. "Vůbec ne," řekl. "Ani za mák."
Nákres už měli na zdi. Byl to zvětšený plán dolní části autobusu se zakreslenými figurami. Byly očíslovány od jedné do devíti.
"Kde je Rönn s tím seznamem?" zamumlal Martin Beck.
"Ještě k tomu autobusu," nedal se Ek.
A telefony zvonily.

Někdo by jim měl něco říct."

"Rozhodně ne já," opakoval Kollberg.
Pak se otočil s triumfálním výrazem, jako by ho napadla spásná myšlenka.
"Gunvalde," řekl, "tys tam přece přišel první. Uspořádej tiskovou konferenci."
Gunvald Larsson se rozhlédl po místnosti a hřbetem veliké, chlupaté pravičky si z čela shrnul mokré vlasy. Martin Beck mlčel a ke dveřím se ani nepodíval.
"Dobrá," řekl Gunvald. "Zaveďte je někam. Promluvím s nimi. Jenom si nejdřív musím něco zjistit."
"A co?" zeptal se Martin Beck.
"Už to někdo řek Stenströmově mámě?"
V místnosti nastalo ticho jako v hrobě, jako by po té otázce všichni oněměli, všichni včetně toho, kdo ji vyslovil. Stál ve dveřích a hleděl z jednoho na druhého.
Nakonec k němu Melander otočil hlavu a řekl:
"Ano. Už to ví. "